blog

Nad(e)chni se

2. 1. 2019

1. 1. 2019

V podzimních měsících si v naší knihovně pravidelně pokládáme otázku: Jak naložíme s rokem následujícím? S odpovědí si dáváme načas. Abychom si „to“ lépe dokázali představit, snažíme se naši – zatím jen tušenou představu – zformulovat. Povídáme si o ní. Hledáme ji ve slovech a za slovy. Vždycky to trvá několik týdnů než se najednou, zcela nečekaně, objeví. Letos se to stalo na konci listopadu a my zjistili, že pro nás příští rok bude obsahovat výzvu, protože jsme ji novému roku vetkli do vínku. Pojmenovali jsme ho: Nadchni se. Jakub záhy dodal: „A taky: Nad(e)chni se.“

Vzpomněl jsem si na náš říjnový běh pro radost. Měli jsme štěstí na slunný podzimní den, běželi jsme nejkrásnější částí Českého středohoří, Portou Bohemicou. Bez čísel, bez čipů, bez potřeby zvítězit. Při běhu jsme si povídali a užívali si výhledy.

Vybavily se mi pokojíčky, kterými zútulnila náš interiér v Týdnu knihoven Eva Vopelková. Míša Klímová byla nadšená z předzahrádky, léta totiž touží po tom, aby se na oddělení beletrie půjčovaly nejen knížky, ale podávala i vynikající káva.

Atmosféra klidu, míru, pohody a hlavně svobody, prostoupila celou mou duši. Pravda, byl to jen okamžik, takové krátké zasnění, ale jsem za něj vděčný.

Přeji vám všem, čtenářům i návštěvníkům knihovny, abyste takových zasnění měli příští rok co nejvíce.

Karel Tománek